Analýza rizik

Co je riziko spojené s výrobkem

Rizikem se obecně rozumí kombinace četností a pravděpodobností výskytu specifikované nebezpečné události či následků této události z použití výrobku. Dle povahy vyvolaných následků lze stručně a zjednodušeně (nicméně např. dle IEC 300-3-9) vymezit 4 základní kategorie rizik:

  • Riziko „individuální“ - následky s účinkem na jednotlivce;
  • Riziko „z výkonu povolání“ - následky s účinkem na pracovníky;
  • Riziko „společenské“ - následky s účinkem na veřejnost;
  • Riziko ekonomické - následky s účinkem na majetek či ekonomiku obecně.

Procesní kroky

Analýzou rizik lze nazvat strukturovaný proces identifikace a odhadu rizik ve všech shora uvedených kategoriích, když jeho obsahem jsou zpravidla nejméně tyto 3 kroky:

  • Odhalení rizikové situace (identifikace)
  • Analýza četnosti (s jakou pravděpodobností může tato situace nastat)
  • Analýza následků (jaké mohou být následky).

Metodika analýzy rizik

Postupy analýzy rizik jsou zpravidla modifikací standardních metod analýzy spolehlivosti a jakkoli lze vycházet ze zobecnitelných mechanismů vycházejících z ČSN EN ISO 12100, nelze je uplatňovat paušálně. K použití vybrané metody či postupu je vždy podstatné rozhodnutí o rozsahu a hloubce analýzy s odkazem na povahu výrobku a zejména okolnosti aktuálního posouzení, tedy může mít povahu jedinečnosti.

Nejčastěji používané metody

  • FMEA - analýza druhů poruchových stavů a jejich důsledků – podstatou je zjištění odpovědi na otázku „co se stane, když …“;
  • ETA - analýza stromu událostí – induktivním charakterem podobná FMEA, pracuje pouze s úspěšnými a poruchovými stavy;
  • PHA - předběžná analýza nebezpečí – zpracovává se seznam nebezpečí a generických nebezpečných situací v provozních souvislostech užití;
  • FTA - analýza stromu poruchových stavů – založená na identifikaci podmínek či vlivů, jež mohou přispět k vymezené nežádoucí události;
  • HAZOP - analýza nebezpečí a provozuschopnosti – založená na identifikaci nepředvídaných vlivů implementovaných do výrobku;
  • HRA - posuzování spolehlivosti lidského činitele – založena na vyhodnocování vlivů lidského faktoru na užití výrobku.

V zásadě je však možné i obvyklé užití dalších metod či postupů, které mohou být i kombinací či účelovou modifikací např. shora uvedených.

Hodnocení rizik

Základní filosofie - je-li zjištěn stav mezní rizikovosti, je nutné podniknout kroky ke snížení rizikovosti či jeho úplné eliminaci. Mnohdy ale nelze z různých příčin zcela rizika eliminovat a riziko zůstane na hranici, která je označována jako zbytková rizikovost. Pro tuto úroveň poté musí být přijata zvláštní bezpečnostní opatření, která je poté nutno trvale uplatňovat při užívání výrobku.

Analýza rizik v čase

Analýzu rizik je vhodné provést (opakovaně provádět) ve fázi přípravy výrobku k uvedení na trh, v níž je potenciálu efektivnosti nápravných opatření maximální.

  • předvýrobní fáze produkce nového výrobku – potenciál změn (např. úpravy konstrukce, návrhu změny výrobního procesu, atd.) vysoký, rizika lze efektivně odstranit či je podstatně potlačit;
  • výrobní fáze – zpravidla vyloučen či omezen reálný zásah do konstrukce či změny výrobního procesu, nápravná opatření vedou zpravidla pouze k „pasivnímu“ potlačení rizik např. upravením podmínek užívání či dovybavením výstražnými upozorněními pro zbytková nebezpečí.